Ekonomie co to je

Ekonomie: Od univerzálního jazyka po nástroj pro dobrý život

Slovo "ekonomie" zní pro mnohé jako komplexní, až odtažitý obor, který raději přenecháváme specialistům - ekonomům, politikům či byznysmenům. Toto vnímání však z nás činí pasivní příjemce jejich rozhodnutí. Zdá se, že stejně jako jsou naše pole zaplněna řepkou a naše lesy smrkovými monokulturami, i ekonomické myšlení je v českém prostředí ovládáno jedním dominantním proudem. Není divu, že pak vznikají otázky, jak tato dominantní ekonomie funguje z pohledu oligarchů a korporací, a zda vůbec odráží potřeby běžných lidí.

Můj osobní vztah k ekonomii začal na vysokých školách, kde jsem se setkával s abstraktními modely poptávky a nabídky, složitými výpočty hodnoty peněz a ekonometrickými vzorci. Tyto předměty pro mě byly spíše utrpením, vyžadujícím náročné memorování, které však brzy ustoupilo zapomnění. Postupem času mi však začalo docházet, že tato "univerzitní ekonomie" nebyla v plném slova smyslu skutečnou ekonomií. Všude jsem se totiž učil předevšímneoliberální ekonomii, někdy označovanou jako neoklasickou.

Neoliberální ekonomie: Ideologie maskovaná za vědu

Tento směr, který se často prezentuje jako soubor univerzálních zákonitostí, v mém vnímání slouží spíše jako ideologie. Opírá se o dávno vyvrácené mýty a paradoxně ospravedlňuje obrovské nerovnosti v rozdělení bohatství a drancování přírodních zdrojů. Hegemonie tohoto pohledu na ekonomii je podle mého názoru dokonce spojena s periodickými vzestupy fašismu a válek. Ekonomie však v zásadě utváří základy našich životů. Přenechat rozhodování o naší ekonomice cizím rukám je podobné, jako kdybychom dovolili ostatním určovat, co budeme jíst, nebo kde budeme bydlet.

Proto jsem přesvědčený, že klíčové jevzít si ekonomii zpětdo vlastních rukou. Jedině tak můžeme získat zpět kontrolu nad našimi životy. Základním předpokladem pro to je pochopit, co ekonomie vlastně je a jak funguje z pohledu nás obyčejných lidí, nikoliv z perspektivy mocenských zájmů.

Původní smysl ekonomie: Potřeby domácnosti a sdílení

Slovo "ekonomie" má své kořeny ve starořečtině: oikos (domácnost) a nemein (spravovat, řídit). Původně tedy ekonomie zodpovídala základní otázky: Jak zajistit potřeby domácnosti? a Jak spravedlivě se dělit o zdroje?

Mainstreamová, neoliberální ekonomie na tyto otázky odpovídá zjednodušeně: Vydělat a koupit. Dělení zdrojů pak řídí princip "vítěz bere vše", kde větší výkon a úspěch znamená větší podíl na zdrojích.

Z pohledu člověka a s ohledem na ostatní přírodu však existují minimálně tři druhy ekonomiky, nikoliv jen jedna. Jak popisuje tzv. "Dortový model ekonomiky", člověku je nejpřirozenější zajištění potřeb skrze:

V ekonomice daru a přírody panuje principsolidarity a péče. Když se kdysi výkonní stanou nemohoucími, postarají se o ně ti, kteří aktuálně podávají výkon.

Zdravá ekonomika versus neustálý růst

Ptáme se: Jak vypadá zdravá ekonomika? Mainstreamová ekonomie ji definuje jakoekonomiku s trvalým růstem, tedy s rostoucím HDP a "rozumnou" nezaměstnaností.

Z pohledu člověka a přírody je však zdravá ekonomika ta, která se podobá zdravé přírodě. Příroda je tím zdravější, čím větší je v ní diverzita. Naopak, čím více monokultur, tím nemocnější je. Známá permakultura nám ukazuje, že síla přírody spočívá v interakci různých druhů. Stejně tak ekonomika je zdravá, pokud je v ní rovnováha mezipěti základními doménami:

  1. Trh: V zdravé ekonomice dominuje síť místních podniků. Na trh si chodíme pro to, co si neumíme nebo nechceme zajistit v ekonomice daru či přírody.
  2. Rodina: Základní jednotka sdílení a péče.
  3. Stát: Instituce pro zajištění veřejného zájmu a regulace.
  4. Commons (obecní statky): Veřejně přístupné zdroje spravované komunitou pro obecné blaho, jako je Wikipedia nebo místní prameny vody.
  5. Divočina: Nezabrané, přirozeně fungující ekosystémy.

Přidat sem můžeme i ekonomiku daru jako specifickou doménu. Zdravá ekonomika je ta, kde všech těchto pět domén existuje v rovnováze. Dobrý život pro všechny není bez zdravé ekonomiky možný.

Kapitalismus a jeho dopady na ostatní domény

Problém současnéhorůstového kapitalismuspočívá v tom, že jeho základním procesem je tzv.akumulace kapitálu. Z podstaty kapitalismu tedy vyplývá, že trh má tendenci ničit ostatní čtyři domény - rodinu, stát, commons a divočinu. Pokud tedy chceme dosáhnout dobrého života pro všechny, musíme tyto aspekty chránit před nekontrolovaným působením volného trhu.

Teprve při práci na mé poslední knize "Dobrý život ve stínu konzumní společnosti" mi plně došlo, jak moc je dnešní ekonomické myšlení - tedy způsob, jakým uspokojujeme potřeby a dělíme se o zdroje -nastavena ve prospěch úzké skupiny ultra-bohatých. Pochopil jsem, že tento ekonomický model je naší vstupenkou na cestu do pekla. Ačkoliv jsem ekonomii studoval, musel jsem se k ní vrátit, abych ji pochopil a dokázal vysvětlit tak, aby ji pochopily i mé děti.

Konkurence: Motor i ničitel

Trh je poháněn konkurencí mezi nabídkou a poptávkou. Výrobci usilují o maximální zisk, zatímco spotřebitelé chtějí uspokojit své potřeby co nejlevněji. Rovnovážný stav ceny je pak kompromisem, k němuž se obě strany musí přiblížit.

Konkurence na straně poptávky

Jedná se o střet zájmů mezi spotřebiteli. V situaci, kdy je poptávka vyšší než nabídka, vede konkurence mezi spotřebiteli kerůstu ceny. Každý chce nakoupit co nejvíce a co nejlevněji, klidně na úkor ostatních.

Konkurence na straně nabídky

Výrobci se snaží prodat co nejvíce svých výrobků za co nejvýhodnějších podmínek, s cílem maximalizovat zisk a oslabit pozice konkurence. Dělí se na:

V praxi se tyto typy často kombinují.

Formy tržní konkurence

Z hlediska tržních podmínek pro výrobce rozlišujeme:

Klíčem k pochopení ekonomie je vnímat ji nejen jako nástroj k dosažení zisku, ale především jakonástroj k zajištění dobrého života pro všechny, v souladu s principy solidarity, péče a rovnováhy s přírodou.