Gramatická kategorie čísla je základním kamenem práce s podstatnými jmény v češtině. Umožňuje nám přesně vyjádřit množství toho, co dané slovo označuje. Zatímco většina slovíček si hravě poradí jak s jednotným, tak s množným číslem - a říkáme jim počitatelná - existují i výjimky. Některá jména mají tuto schopnost omezenou, a to z různých, často velmi logických důvodů. Pojďme se ponořit do světa podstatných jmen a pochopit, jak se s jejich číslem pracuje, od těch nejběžnějších až po ty méně obvyklé.
Některá podstatná jména si drží pevně své tvary. Máme skupiny jmen, která se vyskytují převážně v jednotném čísle. Typickým příkladem jsou vlastní jména, jako jsou jména lidí nebo míst. Když například mluvíme o „Novácích' v týmu, přeneseně používáme jméno jednoho člověka na více osob. Totéž platí pro umělecká díla, kde můžeme potkat „několik Munchů' na obraze. Tato přenesená užití ale nejsou totožná s prostým množným číslem, které označuje více stejných objektů - například „pět Janů' ve třídě.
Do této kategorie spadají i abstraktní jména dějů a vlastností, často odvozená od sloves nebo přídavných jmen. Slova jako „myšlení', „četba' nebo „moudrost' a „svěžest' se přirozeně používají v jednotném čísle, protože popisují nehmotné jevy, které nelze jednoduše „napočítat'.
Téma látkových jmen je fascinující, protože tato slova označují hmotu či látku, která se nám jeví jako jednolitý, nedělitelný celek. Představte si například „maso', „mléko', „dřevo' nebo „ocel'. Tyto látky samy o sobě nemají přirozené množné číslo, protože nemluvíme o více kusech téže látky, ale o ní samotné v celku. Když chceme vyjádřit množství, saháme po jiných slovech: „kousek železa', „zrnko obilí', „plátek šunky'. Tímto způsobem obcházíme gramatické omezení a přesto dokážeme kvantifikovat.
Množné číslo u látkových jmen se objevuje v poněkud jiném kontextu. Může například označovat různé druhy téže látky: „bílá a červená vína'. Nebo může vyjadřovat ustálená množství, jako třeba „tři čaje' (což znamená tři šálky čaje). Někdy se množné číslo užívá i pro zdůraznění velké míry či intenzity jevu, například „mít hromadu peněz'.
Když se podíváme na konkrétní příklady, látková jména pokrývají širokou škálu: některé potraviny (čočka, zelí), nápoje (pivo, voda), tekutiny (benzín, olej), užitkové hmoty (palivo, mýdlo), přírodní jevy (písek, vzduch), kovy (stříbro, zlato) či chemické prvky (síra, vápník). I když se občas objeví tvary jako „kolínka' nebo „halušky', které se řadí mezi potraviny, jejich užití v množném čísle je spíše kódovým označením konkrétního pokrmu než přesným vyjádřením počtu.
Oproti tomu hromadná jména soustředí svou pozornost na kolektivy. Může jít o skupiny lidí či zvířat („dobytok', „hmyz', „skot'), rostlinné porosty, soubory věcí nebo přírodní jevy. Zde je situace s číslem zajímavá: tvary množného čísla u těchto jmen jsou často bezpříznakové. Jinými slovy, „hmyz' máme v jednotném čísle, ale když vidíme „mnoho hmyzu', stále používáme základní tvar. Stejně tak „veškerý dobytek' nebo „široké příkopy'. Množné číslo zde nic víc o počtu nevypovídá.
Další zajímavou skupinou jsou pomnožná podstatná jména. Tato slova se vyskytují pouze v množném čísle a jejich jednotné číslo buď vůbec neexistuje, nebo je velmi vzácné a má jiný význam. Mezi ně patří celá řada kategorií:
Při práci s těmito slovy je důležité si pamatovat, že jejich gramatický tvar je vždy množný, i když například „kalhoty' označují jeden kus oděvu. V případě částí těla jako „ruce, nohy, oči, uši', pokud označují části lidského či zvířecího těla, vždy používáme tvary množného čísla. Zajímavé je i užití slova „ruka' ve smyslu součásti stroje, kde je v množném čísle doporučováno užívat specifický tvar.
Pochopení rozdílů mezi počitatelnými, látkovými, hromadnými a pomnožnými podstatnými jmény nám umožňuje vyjadřovat se přesněji a bohatěji. Každá z těchto kategorií má svá specifická pravidla a způsoby užití, které odrážejí povahu označovaného jevu. Ať už mluvíme o „dvou perlivých vodách' (látkové s kvantitativním určením) nebo o „hromádce uhlí' (látkové, které bychom ale nejspíše zařadili spíše k hromadnému souboru), vždy je důležité vnímat kontext a gramatickou funkci slova. Tyto znalosti jsou nejen užitečné pro studenty češtiny, ale i pro každého, kdo chce psát a mluvit spisovně a srozumitelně.