A dýchejte klidně

A dýchejte klidně: Islandské drama, které vdechuje život složitým osudům

Islandská kinematografie si v posledních letech vydobyla respekt za schopnost vyprávět hluboké lidské příběhy s osobitým severním šarmem. Mezi klenoty, které stojí za pozornost, patří i drama A dýchejte klidně (originální název And Breathe Normally) z roku 2018, celovečerní debut režisérky Ísold Uggadóttir. Snímek, oceněný za režii na prestižním festivalu Sundance, nabízí intimní, avšak ne sentimentální pohled na protnutí osudů dvou žen na okraji islandské společnosti. Jaké poselství si pro nás tento film nese a proč si zaslouží naši pozornost?

Složité osudy v drsné islandské krajině

Snímek A dýchejte klidně nás zavede na chladný a zároveň majestátní islandský poloostrov Reykjanes, kde se odehrává příběh Lary a Adjy. Dvě ženy, které se zdají být z různých světů, jsou svedeny dohromady na letištní kontrole v Keflavíku, místě, které symbolizuje jak vstupní bránu, tak i bariéru. Jejich setkání spouští řetězec událostí, které odhalují univerzální témata mateřství, přežití a hledání místa ve světě.

Lara: Matka na hraně společnosti

Lara je svobodná matka, která se navzdory své pohnuté minulosti spojené s drogami a tetováními snaží postavit na vlastní nohy. Její zarputilá hrdost jí velí odmítat pomoc druhých a usilovat o stabilní zaměstnání jako hraniční stráž na místním letišti. Tato práce pro ni představuje nejen finanční jistotu pro jejího syna, ale také šanci na nový začátek. Lara je prototypem ženy, která bojuje s nepříznivě rozdanými kartami, avšak se srdcem na dlani se snaží zajistit svému dítěti lepší budoucnost. Její příběh je zrcadlem nelehké reality mnoha matek samoživitelek, které se potýkají s existenčními problémy a stigmatem společnosti.

Adja: Uprchlice v hledání útočiště

Proti Laře stojí Adja, mladá žena prchající ze své africké domoviny s falešným francouzským pasem a nadějí na nový život v Kanadě. Její cesta je plná nejistoty, strachu a touhy po bezpečí pro sebe a své dítě. Adja je zosobněním současné migrační krize, avšak film se vyhýbá politizaci a soustředí se na její lidský rozměr - na její odhodlání, zranitelnost a touhu po domově. Ironií osudu je to právě Lara, která v rámci své nové zodpovědné role zkříží Adjině plány, čímž se obě ženy ocitají v morálním dilematu, které prohlubuje jejich vzájemné pouto.

Island jako kulisa lidského dramatu

Island v tomto snímku není jen kulisou, ale téměř samostatnou postavou. Drsné přírodní scenérie odrážejí vnitřní boj a osamělost postav, zatímco na první pohled přívětivé obyvatelstvo skrývá předsudky a neschopnost vyrovnat se s jinakostí. Film tak nenápadně poukazuje na to, že i v severských zemích, často vnímaných jako progresivní a otevřené, lze narazit na bariéry a nepochopení vůči těm, kdo se vymykají normě. Kontrast mezi ohromující krajinou a lidskými slabostmi dodává příběhu jedinečnou hloubku.

Režijní mistrovství Ísold Uggadóttir

Ísold Uggadóttir, absolventka Kolumbijské univerzity v New Yorku, prokázala už svými krátkými filmy cit pro ženské hrdinky a jejich komplexní vnitřní světy. A dýchejte klidně je toho důkazem. Její režijní rukopis je jistý, empatický a především lidský. Uggadóttir se mistrně vyhýbá melodramatičnosti a zbytečnému sentimentu, přestože pracuje s tématy, která k němu přímo vybízejí. Místo toho se soustředí na subtilní herecké výkony a impresivní vizuální stránku filmu, za kterou stojí polská kameramanka Ita Zbroniec-Zajtová. Její obrazy ukazují Island v nečekaném světle, daleko od turistických katalogů, a podtrhují existenciální atmosféru snímku.

Režisérka Ísold Uggadóttir se odvážně ponořila do aktuálních a citlivých témat, jako jsou migrace a sociální vyloučení, aniž by sklouzla k lacinému poučování. Místo toho nabízí hluboce lidský příběh o síle solidarity a mateřské lásky, který rezonuje dlouho po zhlédnutí.

Přijetí a kritika: Pohled na film

Film A dýchejte klidně si získal pozornost na mezinárodní scéně. Nejenže byl oceněn na Sundance, ale diváci Letní filmové školy jej také přijali s nadšením. Přesto se objevily i kritické hlasy, které poukazovaly na velmi pomalé tempo vyprávění nebo na to, že se příběh v podstatě nikam neposouvá a poselství je od první chvíle zjevné. Avšak pro ty, kdo hledají film, který se zaměřuje na nuance lidských vztahů a vnitřních bojů, spíše než na dynamický děj, je toto tempo předností.

Síla snímku spočívá v jeho schopnosti vyvolat empatii a nutit diváka k zamyšlení. Ať už je to téma vyčleněnosti, obětavosti, nebo nesmírné síly mateřské lásky, A dýchejte klidně je filmem, který se dotýká univerzálních lidských zkušeností. Je to psychologické drama, které nám připomíná, že i v těch nejextrémnějších situacích, v nichž se ocitáme, lze nalézt pochopení a naději.

Proč si A dýchejte klidně zaslouží vaši pozornost?

V době, kdy je svět plný rychlých informací a povrchních zážitků, nabízí film A dýchejte klidně prostor pro hlubokou reflexi. Je to dílo, které se nebojí jít proti proudu a prozkoumávat složité lidské emoce s citlivostí a bez příkras. Zde je několik důvodů, proč byste ho neměli minout:

A dýchejte klidně je filmem, který vás nenechá chladnými. Je to komorní příběh s velkým poselstvím, který nás nutí dýchat, přemýšlet a hledat lidskost i tam, kde se zdá být ztracená.