Zamýšleli jste se někdy nad tím, co vlastně znamená být organismem? Co všechno spadá pod tento pojem a jaké jsou jeho základní charakteristiky? V tomto článku se na to podíváme zblízka.
V biologii a ekologii definujeme organismus jako živou bytost. Toto slovo pochází z řeckého "organon", což znamená nástroj. V širším smyslu se jedná o jakýkoliv živý jedinec, ať už jde o jednobuněčnou bakterii, rostlinu, nebo třeba složitého živočicha. Organismus je komplexní, strukturovaný systém, který je schopen reagovat na podněty z okolí.
Základním stavebním kamenem každého organismu je buňka. Ta představuje nejmenší funkční biologický systém, který je schopný samostatné existence a rozmnožování. Existují dva základní typy buněk: prokaryotické (starší a jednodušší) a eukaryotické (složitější s jádrem).
Organismy se sdružují do složitějších struktur:
Živočichové představují specifickou skupinu organismů s charakteristickými rysy:
Důležité je rozlišovat mezi růstem a vývojem. Růst představuje kvantitativní změnu (zvětšování velikosti), zatímco vývoj je změna kvalitativní. Růst zajišťuje dosažení určité velikosti buňky, tkáně, orgánu nebo celého organismu.
Velikost organismu je obvykle geneticky daná a odpovídá optimálnímu poměru mezi objemem a povrchem těla. Růst živočichů je tak většinou limitován dosažením určité velikosti.
Organismy mezi sebou a uvnitř sebe komunikují pomocí biosignálů. Tyto signály mohou být mechanické, chemické, akustické, optické, termické, elektrické, elektromagnetické nebo magnetické. Vzruch v nervovém systému se přenáší pomocí změn elektrického potenciálu, které se chemicky přenášejí přes synaptické štěrbiny.
Příjem biosignálů závisí na jejich vlastnostech, jako je vlnová délka a intenzita. Například, pro zrakový vjem musí mít elektromagnetické záření vlnovou délku v rozmezí viditelného světla.
Biosignály se dělí na:
Pro objasnění složitých procesů v organismu se používají modely. Jedná se o zjednodušené abstrakce, které se zaměřují na konkrétní děje. Existují různé typy modelů:
Porozumění organismům a jejich fungování má široké využití v medicíně, zoologii a etologii. Například, studium biosignálů umožňuje prověřit funkčnost sluchového orgánu u novorozenců pomocí otoakustických emisí.
Znalosti o organismech jsou klíčové pro pochopení života na Zemi a pro rozvoj nových technologií a léčebných postupů.